"Neumím si představit, že bych chodila s MMA zápasníkem," říká tvář Oktagonu Betty Šulcová

Hlavními tvářemi organizace Oktagon není jen Pavol Neruda nebo Ondřej Novotný, ale i Betty Šulcová, která fanouškům pravidelně přináší zajímavé rozhovory a dává jim nahlédnout do zákulisí.

Ahoj Betty, tebe všichni znají, jako usměvavou reportérku s mikrofonem, která přináší celou řadu zajímavých rozhovorů. Vzhledem k tomu, že se turnaje nekonají každý měsíc, však předpokládám, že to není činnost, která tě naplno živí. Co tedy děláš, když zrovna nepracuješ na rozhovorech? Studuješ, případně stíháš i jinou práci?

Ahoj všichni. Stále ještě studuji, konkrétně inženýrský obor na Škoda Auto VŠ. Kromě toho si přivydělávám na recepci jedné advokátní kanceláře, občas dostanu nabídku jako modelka/hosteska a pak tedy Oktagon, kde nedělám jen reportáže, ale částečně se podílím na organizaci a PR.

Soudě podle tvých sociálních sítí se o bojové sporty nejen zajímáš, ale poměrně aktivně se jim i věnuješ. Máš nějaké vyšší ambice, nebo je to jen koníček?

Ano, věnuji se boxu. Kdysi, když jsem začínala, tak jsem se viděla pomalu jako olympijská vítězka (:D), ale čím víc trénuju, tím víc si uvědomuju, že vlastně nic neumím. Momentálně bych se ráda vrátila k zápasům, tak uvidíme, jestli se mi to povede.

MMA je „všeobjímající“ sport, který sjednocuje sportovce bez ohledu na pohlaví, národnost, orientaci nebo třeba vyznání, ale vzhledem k nižšímu počtu bojovnic v něm stále hrají prim muži. Jak se v takovém prostředí cítíš?

Cítím se v něm skvěle. Dřív jsem hrála několik let florbal. A to teda byl zápřah na psychiku. Holčičí kolektiv není nic pro mě. Mám radši přímé jednání, bez přetvářky. A co si budem, v tom jsou přece jen chlapi lepší. Na každý turnaj se strašně těším. Myslím, že máme opravdu skvělý pracovní kolektiv, a kluci, kteří pod námi zápasí, mi taky přirostli k srdci. Máme si vždycky co řícta často se mi i stává, že když jdu s kamarády do nějakého baru v Dlouhé, celý večer prokecám s klukama - vyhazovačema. :D

Hlavně před oficiálním vážením a samotným zápasem jsou bojovníci pod velkým tlakem, který do značné míry ovlivňuje jejich vnímání a emoce. Setkala ses třeba i s negativní reakcí, že někdo odmítl rozhovor a poslal tě "do háje"?

Ze začátku mě to až překvapilo. Tím, že si bohužel všechno beru dost osobně, tak jsem měla tendenci si říkat: „Co jsem udělala špatně, proč je na mě tak zlej?“ Příklad může být třeba Andrés Raška. Jsme dobří kamarádi, ale předváhou není zrovna nejmilejší. Takže na to jsem si musela zvyknout, kousnout to a počkat si vždycky na afterparty, kde je s ním zase řeč. Zároveň se klukům nemluví úplně nejlíp, jsou hrozně dehydratovaní a lepí se jim pusa. Takže chápu, že svými dotazy je celkem obtěžuju. Po váze naopak chtěj honem honem pít a jíst a to poslední, co je zajímá, je nějaká blondýna s mikrofonem. Nikdy jsem se ale nesetkala s nějakou opravdu „hnusnou“ reakcí. Stane se, že třeba po prohraném zápase fighter odmítne dělat rozhovor. V takových případech ale netlačíme na pilu, necháme ho a třeba nám k tomu řekne něco, až když to sám rozdejchá.

Máš rozhovory komplet připravené předem nebo některé dotazy necháváš vyplynout z aktuální situace?

Přípravě věnuji docela dost času. Není to ale tak, že bych měla přesně vymyšlený scénář. Spíš se snažím nastudovat si každého fightera, nakoukat jeho předešlé zápasy, přečíst nějaké rozhovory s ním a z toho všeho vypíchnout témata zajímavá k rozhovoru.

Se kterým bojovníkem byla doposud nejsnazší a naopak nejnáročnější spolupráce?

Fuuuha. Nejsnazší práce je obecně s klukama, kteří jsou na kamery už zvyklí nebo jsou přirození showmani. Těm můžu položit primitivní otázku: „Jak se máš?“ a oni o tom dokáží povídat tři hodiny.

Naopak hůře se spolupracuje s někým, kdo mi nerozumí. Nikdy nezapomenu na rozhovor s jedním nejmenovaným fighterem maďarského původu, kdy mi na otázku: „Jak probíhala tvoje příprava?“ odpověděl: „Rodina, kamarádi, dobrý!“. To se pak těžko doptává na podrobnosti. :D

V průběhu natáčení navštěvuješ i šatny, což je místo, kam se běžný divák jen tak nedostane. Jaká v nich před zápasy panuje atmosféra? Liší se to bojovník od bojovníka?

Liší se to rozhodně bojovník od bojovníka. Někde hraje hlasitá hudba a všichni se smějou. Jinde je naopak hrobové ticho, někteří spí… Záleží i na aktuálním rozpoložení zápasníka. Například nejmenovaný fighter před jedním zápasem házel jeden vtípek za druhým, zápas ale nakonec prohrál. Na dalším turnaji seděl v koutě, na uších sluchátka a totální koncentrace.

Jak moc ti do práce „kecají“ majitelé Oktagonu, tedy Pavol Neruda a Ondřej Novotný? Dostáváš témata, která bys měla obsáhnout, nebo ti nechávají volnou ruku?

V tomto mám naprosto volnou ruku. Není ani čas na to, aby mi kluci říkali, co pokládat za otázky a tak. Mají dost své práce. Občas mi Ondra dá nějakou radu nebo zpětnou vazbu, v tomto smyslu působí jako takový můj mentor. J Během natáčení je se mnou i režisérka, která mi podle situace pomáhá vymýšlet  další dotazy.

Tvá spolupráce s Oktagonem však určitě není jen o rozhovorech a reportážích. Čemu všemu se v organizaci věnuješ? Máš i nějaký, byť malý, vliv na její chod?

Dá se říct, že každým turnajem se moje agenda rozšiřuje. Momentálně mám na starosti komunikaci s fightery, tahám z nich různé informace, které potřebujeme pro výrobu oblečení, TV grafiky, nástupovky a podobně. Zároveň zajišťuju komunikaci s novináři, zasílám tiskové zprávy, řeším akreditace na turnaje a podobně.

V pořadu Oktagon Majk si mluvila o tom, že si se k Oktagonu dostala vlastně tak trochu náhodou. Napadlo tě v té době, že by z toho mohla vzniknout takhle intenzivní a dlouhodobá spolupráce?

Tohle by mě nikdy nenapadlo a pokaždé, když si na to vzpomenu, pitomě se pousměju (teď taky). Jsem za to neskutečně šťastná a vděčná.  Troufám si říct, že mi práce pro Oktagon změnila život. Nebo ho minimálně nasměrovala. Neustále mě fascinuje, jak mě taková „nevinná“ náhoda dostala až sem.

V rámci turnaje Oktagon 5 si měla na starosti i živý vstup, což je hodně obtížná disciplína. Jak náročná to pro tebe byla zkušenost?

A znova se kulišácky usmívám. :D Večer před turnajem (cca 03:00 ráno), když jsme ještě s kolegou grafikem pracovali, mi najednou přišla zpráva od Ondry: „Dohodli jsme se, že z tebe uděláme hvězdu.“ Pořádně jsem nevěděla, o co jde. To jsem se dozvěděla až těsně před vypuknutím turnaje. Ondra si mě zavolal a v pár větách mi řekl: „Budeš mít dva živé vstupy, kde řekneš tohle a tohle, dotazy?“. „Ano, zbláznil ses?“ :D Strašně jsem se klepala, ale tím, jak to na mě vybalil a nedal mi vlastně  žádnou možnost k diskuzi ani čas na nějakou přípravu, tak vlastně ani nebyl prostor se vystresovat. Lítala jsem v zákulisí, dělala předzápasové a pozápasové rozhovory a najednou byl konec prelims a já měla pět minut na to se zklidnit, hodit do sebe skleničku šampaňského, výdech, nádech a jedeš live. Ten pocit, když na vás míří několik kamer, celá hala napjatě pozoruje, co se bude dít, světla svítí a režisér začne odpočítávat, to se ani nedá slovy vyjádřit. Na pár vteřin jsem ty dva proklínala, ale nával euforie, který nastal hned po tom vypnutí kamer, to bylo nepopsatelný. A musím říct, že jsem měla co dělat, abych se těma všema emocema a radostí na místě nerozbulela.

Jak jsem říkal, MMA je stále hlavně mužský sport, takže se v něm moc reportérek nenajde, ale máš třeba nějaký vzor? Napadá mě například Megan Olivi, která dlouhodobě spolupracuje s UFC.

Megan Olivi!!! Mi-lu-ju ji!!! Je skvělá, bezprostřední, krásná, přirozená... Koukám na její rozhovory a tiše obdivuji.

Poslední otázka je přímo od fanoušků, kteří dostali možnost zasílat své dotazy, z nichž jsem vybral jeden, který se nejvíce opakoval. Nebudu se tě přímo ptát, jestli máš přítele, ale spíš mi prozraď, jestli si umíš představit, že by si žila s profesionálním MMA zápasníkem? Přeci jen je to hodně náročné povolání, které klade na nejbližší okolí, hlavně tedy na přítelkyně, hodně vysoké nároky, protože to jsou většinou právě drahé polovičky, které se starají o zázemí, stravu a další nezbytnosti.

Haha, snad poprvé v životě jsem teď sama a užívám si to. Když jsem začínala s boxem, chodila jsem několik let s kickboxerem. Bylo fajn se společně připravovat na zápasy a mít stejnéhobby. Zároveň jsme ale oba byli amatéři ve smyslu, že pokud se nám na trénink nechtělo, nešli jsme a nic zásadního se nestalo. Stále jsme žili „normální život“, ne život profesionálních fighterů. Čím déle se v tomto světě pohybuju, tím více si neumím představit, že bych s MMA zápasníkem chodila. Jednak proto, že to je prostě v oboru (a já jsem profík, že jo :D), ale hlavně proto, že já sama jsem celkem náročná povaha; impulzivní, náladová a vyžadující pozornost. Myslím, že výkyvy nálad při dietách a celkově všechna omezení, která život s fighterem přináší, bych nezvládala moc dobře a tím bych mu ani nebyla schopna zajistit potřebné zázemí a „klid“, který potřebuje pro podávání těch nejlepších výkonů.

Máš na závěr nějaký vzkaz pro fanoušky MMA Shorties/Svet MMA?

V první řadě bych chtěla poděkovat za možnost se tímto způsobem představit a za milé otázky, které mě fakt potěšily.Jsem strašně ráda, že domácíMMA scéna roste a že vznikají takovéto projekty, jako je MMA Shorties a Svět MMA, které právě tomuto růstu pomáhají! Takže to sledujte, zajímejte se o MMA, trénujte, žijte, mějte se rádi a uzavřela bych to světovým mírem.

Na závěr bych vás ještě ráda pozvala ke sledování dalšího turnaj Oktagonu, který se koná už tuto sobotu v Košicích. Já tam samozřejmě budu někde pobíhat, takže ať už se vidíme přímo ve Steel Areně, u televize nebo na mém Instagramu, kam se budu snažit dávat i nějaké zákulisní stories, budu se na všechny těšit.

 

Moc děkuju za rozhovor!

 

Kontakty (lze rozkliknout):

IG Betty - betty.sulcova

IG Petr Mamula - petr_vip_mamula




Kam ďalej

Nemám žiadne výhovorky, súper bol proste lepší, hovorí Attila VéghXFN definitívne končí, oznámil Petr KarešKrach XFN: Keď hrajú prím diletantiÚprimná Karolina Kowalkiewicz: Moje najlepšie roky a špičková forma sú prečMamed Khalidov bol zadržaný protiteroristickou jednotkou, údajne mal úlohu pri kradnutí áut z ČiechChcel som mu dať KO, čo bola somarina, prezrádza Samuel Daňko